Blízké setkání dvou druhů


Pro titulek jsem si dovolil vypůjčit a upravit název jednoho kultovního filmu S. Spielberga. Ale žádný ufo se konat nebude 🙂 Byli jsme v sobotu 23.5. s bratrem v okolí Kokořína, kde jsme se vydali s vyzkoušet nějaké ty „traily“, jak se teď módně říká. Ale ne ty uměle vytvořené ala SpS apod., ale ty, které vytvořila sama Příroda (ta s velkým P).

Start byl zvolen klasicky u restaurace V Ráji, kde jsme nechali auto. Odtud už jsme se vydali směr Tubož, kolem býv. tubožského mlýna a vzhůru do lesa. Skoro nahoře řešíme, kde začíná „zapomenutý trail“. Po chvilce hledání jej nacházíme a vydáváme se po něm.

Kousek od startu míjíme pěkné vyhlídkové místo – dvě lavičky, přes stromy trochu výhled do údolí – a hlavně klid, ticho, vůně lesa… A pak sjíždíme k louce, na které je idylické stavení – něco takového by se mi líbilo.

Kousek se vracíme, a pokračujem po trailu. Po pár stech metrech zastavuju s tím, že před sebou vidím mrtvého králíka. Zničeho nic to zvedlo hlavu – a přemýšlíme, jestli je to polámané jehně nebo malá srnka. Koukáme na to zvířátko, a to najednou hups na nohy, oklepe se a vesele si to štráduje k nám. Uskakuju a přemýšlím, jestli mě to kousne, co budu dělat, jak se léčí vzteklina, co když ho máma nebude chtít už zpátky. Honzovi mládě cíleně trklo hlavou do výpletu! A vydává zvuky jako kůzle. Pomalu se dáváme na ústup, co kdyby se na nás vyřítila matka koza nebo srna. Tvoreček jde chvíli s námi, ale jak nasedáme na biky, zůstává někde vzadu. Nakonec mi Honza říká, že když hledal kde trail začíná, viděl kousek od krmelce srnu s mládětem, jak se dávají na úprk. Že by to bylo totéž mládě? No, nešahali jsme na něj, i když roztomilost mláděte k tomu sváděla 🙂 Nakonec se shodujem, i na dálku s Honzovou přítelkyní, že to opravdu bylo malé srnče. Zážitek k nezaplacení!

Cesta se vine pod skálama, kolem převisů. Spíš než jedeme víc kolo přenášíme a podlejzáme a přelejzáme padlé stromy. Zkoušíme fotky na úseku vedoucím borůvčím.


Pokračujeme dál, chvilku pod skálami, chvilku lesem. Pořád platí, že víc jdem než jedem – žádné „flow“, ale pocit z cesty opojný. Vše ale jednou končí, a tak po chvíli dojíždíme na louku a turistickou značku, kolem jednoho známého ranče zpět na silnici a po ní opět do Ráje.

Odtud po červené kolem bývalého Boudeckého mlýna do Vojtěchova, odkud po malé svačině jedem dál po zelené v údolí pod Jestřebickými pokličkami až do Jestřebí, kde máme malý oddych v podobě jídla v místní restauraci. Čepovali zde ananasovou limonádu, byla docela dobrá 🙂

Z restaurace je to pár silničních km na zelenou značku. Ta je sama zábavná, vlní se, střídá povrch. Dostáváme se po ní k dalšímu trailíku, který se vine podél skal, technické úseky plné kořenů střídá jehličím pokrytá pěšina. Prostě co víc si přát! Nakonec nás vyhodí u hradu Kokořín.

Po sjezdu pod hrad nás čeká jen „spojka“ po červené, přes dřevěné lávky, zpět k autu do Ráje … a odjezd dom. Ten se lehce komplikuje, neboť auto nestartuje, všechny kontrolky přestaly svítit – naštěstí jen vypadl kontakt na baterce. Uf.

Plni dojmů se vracíme dom. Sice jsme našlapali asi jen 35 km, ale stálo to za to!

Závěrem malá galerie:


(Omluvte kvalitu fotografií, foceno starým kompaktem.)