Už delší dobu mě lákalo vydat se někam s kolem „na těžko“. Po slintání nad různými články a weby věnující se cestování s kolem na těžko i pěší turistice jsem se rozhodl, že prostě musím taky! Nakonec jsem takový výlet spojil s hledáním jedné keše – přesněji řečeno multiny Přechod Brd. Kousek od Prahy, možnost přesunu vlakem na start i návrat, pěkná příroda Brd – to vše slibovalo pěkný zážitek.
V pátek zabaleny oba batohy, v nich spacáky, žďarák, celta, duše, nářadí apod., věci na spaní a co kdyby bylo horší počasí (dlouhá moira), druhej „dres“, kartáček a hygiena, nějaký to lehčí jídlo … a i tak dal můj Boll Bedouin nějakých cca 7,5 kg, vč. 3l camelbaku. Takhle na potěžkání v ruce trochu moc, ale nakonec to zas tak nevadilo.
Nechtělo se nám šlapat přes Prahu, a tak využíváme PID a do Radotína se dopravujeme vlakem. Cesta z Radotína je jasná – po cyklostezce kolem řeky až do Černošic, a přes železniční most. No, chtěli jsme. První zádrhel byl hned za Radotínem – padali stromy, a tak stezka uzavřena, takže jsme museli objížďkou po silnici. No, naštěstí je to kousek, a za chvíli jsme byli na železničním mostě. Na druhé straně mostu přes Berounku, na té „všenorské“ přišla velká komplikace.
Cestou z mostu spadl Zuzce do předního kola nějaký naprosto dementní silničář postaršího věku. Bez jakéhokoli slova se pokusil v momentě, kdy scházela od mostu, zatočit kolem ní … a nevešel se. Spadnul přímo do předního kola a kdyby ho i s kolem Zuzka neudržela, spadne až do potoka. Zvedl se pak, a bez jediného slova nasedl a odjel nahoru směr most. Řval jsem za ním něco o arogantních hovadech a zasraných debilních silničářích, a že by se mohl alespoň omluvit, podívat se jestli nám něco nepoškodil, ale nic. pokračovali jsme dál, a kousek od všenorského nádraží zjišťujeme, že přední kolo na Zuzčině Contesse hází o dva tři cm – prostě solidní osma. Volám do SkiBike centra Radotín – ale ti prý nemají dnes servisáka, jak říká ochotná paní či slečna. Po poradě s bráchou zkouším pana Hanouska v Radotíně. Přijeďte, říká, a že ač za hoďku zavírá, počká na nás. Prý manželka počká s obědem, je už zvyklá.
Opět vlakem, tentokrát opačně, směr Radotín. Cestou kousek za mostem vede cyklostezka v Černošicích kolem vlaku – a vidím „našeho“ silničáře. Vyskakujem z vlaku, ale než přijel další, pán se neukázal. Škoda – pro něj asi naštěstí, dupnul bych mu asi nejen do výpletu. Nakonec vše dobře dopadlo, pan Hanousek kolo centruje. Přitom pokecáme o cyklobranži a vůbec o kolech. Je vidět, že kola pro něj nejsou jen práce. Ochotně povídá, ukazuje, nechá si koukat pod ruce při centrování. Za asi hodinu od příchodu jsme zpět na trase směr Všenory.
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/1_trek.jpg)
Tentokráte máme přejezd mostu a sjezd z něho bez problémů a po zjištění první indicie multiny Přechod Brd se dáváme ze Všenor směr Černolice. Do kopce. Vzhledem k odhadu délky, a vracení se do Radotína, pomalu tlačíme … Skoro až nahoře odbočuje ze silnice doprava červená TZ, která se stává naším průvodcem po celý víkend. Po ní se vydáváme, po zastávkách multiny, dál – přes Skalku k vyhlášené restauraci U Dernerů. Tady pauza na poslední teplé jídlo a „normální“ záchod, doplnit vodu …
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/2_kupky.jpg)
Po kuřízku (=kuřecí řízek) pokračujeme dál směr Třebízkého dub. Malá pauza, kdy dohledávám a loguju keš Trebizskeho Dub , podél bývalé raketové základny Klondajk (za valem, ale pěkný report o ní zde na TrailBusters.cz). Poučení z jiné vyjížďky uhýbáme před Stožcem z červené, abychom se o kus dál napojili na asfaltku a zelenou TZ, po které vysotupáme na rozcestí pod Stožcem. A hurá po asfaltce směr Jelení palouky, kde potkáváme mladého muže alternativního vzhledu, kterak bosý šlape s barelem vody … kamsi. Ač je to tu kousek do kopce, předjíždíme ho a přes hlavní silnici se znova noříme do lesů Brdských Hřebenů. Až k odbočce na Studený vrch nás vede NS Dobří(š) v poznání, konkrétně část Lesní stezka.
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/4a_cesta_brdy.jpg)
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/4_cesta.jpg)
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/5_cesta.jpg)
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/6_trek.jpg)
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/8_muzik.jpg)
Po chvíli šlapání a i tlačení (polomy, bláto) jsme na hřebenu Kuchyňka. Krásné místo, místy až skoro trialový terén. Nikde nikdo, parádní atmosféra. Cesta místy vede po náspu, o kousek dál úzká pěšina – sem se vrátím! A najednou jsme z lesa, na silnici. Rozcestí Pod Provazcem. Podle logů lidí, co šli tuhle keš, je nedaleko odsud u potůčku místo vhodný na spaní … No, nenašli jsme to. Po asi 150 m prodírání hustníkem (les z malých jehličnanů) jsme to na okraji bažiny vzdali, až jsme byli na správných souřadnicích. Tak zpět do kopce a do lesa. Nakonec spíme na kraji paseky, asi 200 m vzdušnou čarou od malého jezírka. No, obhlédnutí z koupele nebude nic, nenašel jsem odvahu. Po rychlé véče a umytí zubů a oplachu pomocí camelbaku usínáme. Najeto dnes 55,50k m (nejen) po brdských lesích.
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/9_spani_kola.jpg)
Ráno nás budí houbaři. Halasí na celý kolo, ale když si nás všimnou, jsou najednou jak myšky a obcházejí nás obloukem. Že by se nás báli? 🙂 Na rozdíl od včerejška je dnes zataženo a citelně chladněji. Jsem rád za 3/4 kalhoty a dlouhou moiru pod trikem. Nakonec spadlo přes den i pár kapek, ale to vůbec nevadilo. Po asflatce ceta utíká. Na rozcestí Komrosko si říkám, že jsme mohli dojet až sem a spát v místním přístřešku. Pořád po asfaltu směr Plešivec. Opatrně přejíždíme silnici č. 115, spojku mezi Jincemi a Hostomicemi. Takhle ráno naštěstí málo frekventovaná. Po asfaltu míjíme jednu z brdských studánek – tu U Eliščiny cesty. Bohužel, jak již vím z příprav na cestu, voda tu není pitná, i když studánka vypadá pěkně. Škoda. O kousek vedle je zajímavý pomník neznámému partyzánovi.
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/11_studanka.jpg)
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/10_pomnik.jpg)
Původně byl plán udělat si malou zajížďku přes Viklan a Krkavčí skály, ale nakonec prodloužení cesty po poradě zamítáme a vyrážíme dál do kopce na brdský Plešivec. Od rozcestí Plešivecké sedlo začíná velmi tlačící úsek. Až na vrchol Plešivce je nám průvodcem naučné stezky Z Jinec na Olymp Brd. Tady vede korytem vzhůru, aby ji vystřídalo kamenné moře. Tady nás míjí bajker skoro již důchodového věku, s hustým plnovousem, na fullu od Authora. My tlačíme, on jede. Kousek pod vrcholem, na kamenných plotnách, si děláme pár fotek.
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/12_kazatelna.jpg)
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/14_zuzka_kazatelna.jpg)
Na vrcholu Plešivce opět potkáváme onoho bajkera. Zdravíme se a dáváme se do řeči. Jezdí prý tudy skoro denně, do práce, má to asi 40 km přes Plešivec anebo prý asi 20 kolem. A prej co si asi moh vybrat – jo, říkám mu, jeho výběr chápu. Taky bych jel skrz les delší, zato „lepší“ cestou. Takový terén za barákem, kde já mám asfaltovou Prahu. Netušil nic o geocachingu, který nás sem dovedl, zaujalo ho to. Děláme si tu foto, prohlížíme a zapisujeme se do místní vrcholové knihy. Je tu i keš – Plešivec – a tak ji dohledávám a loguju. A po jídle se vydáváme směr dolů z kopce.
![](https://www.brazovic.cz/wp-content/gallery/prechod-brd/15_plesivec.jpg)
Pod kopcem je opět malá pauza. Jsou zde pozůstatky po dolování kamene železných rud, zasypané štoly – a tomuto je zde věnovaná keš Dolování pod Plešivcem. V okolí Plešivce se v několika povrchových lomech těžil i křemenec. Něco málo o těžbě a dolování je k přečtení zde. A teď už nám zbývá jen dojet do Zdic a doufat, že nebude plný vlak a s koly se vejdem. Když konečně po silnicích dojíždíme přes Lhotku, Libomyšl a kolem bavoryně na přejezd nad dálnici u Zdib, lehce krápe. Ještě přes koleje po lávce a kolem Muzea a výtopny Zdice jsme na nádraží. A začíná lejt jako z konve. Do vlaku jsme se vešli a tak jedem domů.
Za oba dva dny jsme najeli tesně přes 79 km. Nebýt příhody s pádem bezohledného silničáře do předního kola Zuzky, bylo by to celé kratší. Ale ani tenhle zážitek nepokazil celý víkend a dojem z putování skrz část Brd.
A abych nezapomněl – keš Přechod Brd, cíl téhle naší výpravy, jsem našel. V povídání jsem ji nezmínil abych nenapověděl kde finálka je – ale dá se vyčíst lokalita z listingu. Po multině Krokonoše Crossing je tohle moje druhá (díky pořadí odlovu) nejlepší keš, co jsem zatím našel.
Foceno iPhonem 4 (kromě fotky batohu, ta je focena Alcatelem OT 997d Ultra, uprava pro Facebook), proto je kvalita a styl fotek takový jaký je…