Smutné povídání o tom, co taky může potkat dva lidi, co se měli rádi. A taky o tom, co vše se člověk náhodou nedoví nejen o tom druhém samém, ale také o jeho skutcích. Příběh jednoho ze začátku klidného rozvodu, části o vypořádání SJM.
Když jsme se definitivně v lednu 2013 s Helenou rozešli, zjistil jsem o měsíc později při jedné schůzce u rodičů na Letné doma, že existují úvěry a kreditní karty za cca 300 000 Kč. Částka se nakonec vyšplhala na konečných 476 000 Kč (2x GE Money úvěr, úvěr u Cetelem a jedna Bene karta). Dojít k dohodě, ve které vše vypořádáme, jsme se snažili od cca února nebo března 2013 do začátku prázdnin, kdy jsme měli schůzku za účasti našich právníků. Během dvou schůzek jsme došli k závěru, v jaké výši bude vypořádací podíl – 183 000 Kč. z této schůzky mimo jiné vzešly dva úkoly: já si zajistím cca 200 000 Kč jako vypořádací podíl, Helena dodá podklady k úvěrům (kdy, za jakým účelem a od koho) a na základě toho vypracuje můj právník dohodu o vypořádání SJM. A právnička Heleny zajistí advokátní úschovu a posléze i vyplacení částek dle dohody. Zní to jednoduše a bezproblémově, že?
Zatímco já měl peníze vyřešeny a připravené na účtě během cca 14 dnů, Heleně trvalo dodání podkladů o úvěrech až do konce listopadu 2013… Jelikož nebyla následná Dohoda o vypořádání SJM včas ze strany Heleny ověřena, soudkyně nám dala další čas a jednání odložila na leden 2014.
Další problém pak nastal s dohodou o advokátní úschově. Tu jsem dostal až po několika urgencích od právničky Heleny, ale ta krom formálních chyb naprosto vůbec neodpovídala sepsané dohodě o SJM.
V Dohodě o úschově bylo např. to, že částka bude vyplacena, po nabytí právní moci rozsudku, na Heleny účet – ale na jednání na schůzce s našimi právníky jasně zaznělo, že právnička Heleny pošle peníze na příslušné úvěrové účty jako mimořádnou splátku úvěrů. Toto prý sepsala z důvodů, že není možné na úvěry platit z jiného účtu, než z toho, ke kterému jsou vázány. Což jsem si u banky obratem ověřil, že v takovémto případě to není problém, jen si musí majitel úvěru o toto požádat, nejlépe přes svého právního zástupce. Takže toto ověření – jedním telefonem – ani právnička, ani Helena neudělaly – slušně řečeno se na to vykašlaly. Dále bylo, z mně neznámého důvodu, v dohodě uvedeno, že poplatek za právní úschovu budu hradit z poloviny já (přesná citace: Účastníci se dohodli, že odměna advokáta ve výši 4.000 Kč (slovy pět tisíc korun českých) s tím, že advokátní úschovu uhradí částkou 2.000 Kč oprávněná
a částkou 2.000 Kč složitel. Toto na schůzce nikdy nezaznělo a není důvod, abych se finančně podílel na práci advokátky „protistrany“. a věta, kde není paní právnička Heleny schopná ani správně napsat slovně částku (odměna advokáta ve výši 4.000 Kč (slovy pět tisíc korun českých)) už působí jen jako vtip.
V lednu 2014, asi 3 h před soudem, mi Helena napsala v majlu, že dohodu o vypořádání ve znění, které se domluvilo na schůzce spolu s našimi právníky, nechce. Že ji stejně žádné peníze nechci dát, že ona chce něco jiného a bude bojovat. Takže jsme před paní soudkyni předstoupili každý s něčím jiným – já trval na dohodě, Helena jí nechtěla a tak nastal logický krok: byli jsme rozvedeni, ale tzv. sporným rozvodem. v tomto případě mají pak obě strany 3 roky na vypořádání (podáním žaloby na vypořádání během té tříleté lhůty), jinak rozhodne soud tzv. fikcí (půl na půl).
Asi 3-4 měsíce po posledním soudním jednání jsem omylem zaslal platbu výživného na účet, kam jsem do té doby výživné zasílal (Helena mi dodala jiné číslo účtu, leč nedopatřením jsem poslal platbu na původní). Během pokusu o vyřešení s bankou mi bylo řečeno, že výzvu na vrácení prostředků majiteli předali, nicméně mi bylo doporučeno vejít v kontakt s majitelem účtu. Jenže, jak: banka mi jeho jméno nemůže sdělit a Helena od začátku tvrdila, že mi toto sdělit nemůže. Jaké bylo mé překvapení, když mi začátkem podzimu 2014 přišel od Obvodního soudu pro P4 návrh Heleny na zrušení dceřina účtu – na což musí být souhlas obou rodičů – což byl ten, na který jsem dosud posílal výživné a jehož majitele mi Helena odmítla sdělit! A spolu s tímto návrhem přišlo i dosti zásadní sdělení:
Asi 2 měsíce po soudním jednání v lednu 2014 (poté co odmítla dohodu o vypořádání SJM) si Helena zažádala o insolvenci – osobní bankrot, což jí Insolvenční soud schválil. Výše dluhů Heleny byla dle zjištění insolvenčního soudu 563 346,- Kč! V usnesení o insolvenci je, že dluhy jsou výlučné (Heleny)
a nejsou ze SJM. Tím, že insolvence nabyla právní moci, uznali i věřitelé, že dluhy jsou výlučně Heleny. Což, jak jsem později k mému překvapení zjistil, není úplně zavazující pro následná soudní jednání.
V dubnu 2015 si podala přes Insolvenční soud žalobu na vypořádání SJM, kde chtěla jako vypořádací podíl 200 445 Kč, což je prý polovina dluhu za GE Money (dle žaloby). a aby to nebylo jednoduché …
v srpnu 2015 si Helena podala přes Obvodní soud pro Prahu 4 další – jinou žádost o vypořádání SJM, kde jako vypořádávací podíl bylo požadováno Helenou 200 445 Kč, plus část z prodeje vozidla, které jsme měli díky mé mámě, a navíc jako vyrovnání životního standardu 3 000 Kč za každý den od 1.7.2013 do nabytí právní moci rozsudku – což by nakonec mělo dělat za období 1.7. – 4.10. 288 000 Kč.
A aby to nebylo tak jednoduché, situaci ještě víc zamotali soudy samotné. Insolvenční soud totiž rozhodl, že jemu vypořádání SJM řešit nepřísluší (protože to není insolvence) a předal žalobu
o vypořádání k vyjádření o místní příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze. a co udělal Obvodní soud pro Prahu 4 s žalobou podanou přes něj? Inu, co by – dospěl k názoru, že neví, zda-li mu tato žaloba patří (protože by to měl, dle jeho názoru, kvůli Heleny insolvenci řešit Insolvenční soud) a předal jej
k vyjádření o místní příslušnosti Vrchnímu soudu v Praze! Co k tomuto dodat … Jenže ono to mělo pokračování. Díky tomu, že žaloby byly podány s odstupem, nerozhodovali se najednou, rozhodoval
o nich pokaždé jiný soudce Vrchního soudu v Praze, a hlavně s odstupem času.
A tak o žalobě předané z Insolvenčního soudu rozhodl v říjnu 2015 Vrchní soud tak, že vyřešení této žaloby místně přísluší – Obvodnímu soudu pro Prahu 4! A aby toho nebylo málo, o žalobě, kterou Vrchnímu soudu postoupil Obvodní soud pro Prahu 4, Vrchní soud rozhodl v březnu 2016 tak, že tato žaloba místně přísluší – hádejte … no jasně, Insolvenčnímu soudu!
Takže po roce od podání Žaloby na vypořádání SJM stále není jasno, který soud ji bude řešit a která žaloba se bude řešit. Jak ve špatném filmu. Jako první začal konat Obvodní soud pro Prahu 4 a v květnu 2016 mi poslal žádost o vyjádření k přiložené žalobě. Vzhledem k výše uvedenému (taškařice s místní příslušností) jsem čekal, že od Obvodního soudu pro Prahu 4 dostanu žalobu, která byla podána přes insolvenční soud – ale ne, to bych chtěl moc. Byla mi s výzvou k vyjádření doručena žaloba, kterou Obvodní soud pro Prahu 4 nechtěl řešit, podaná přes něj, která dle rozhodnutí Vrchní soudu náležela k vyřešení soudu Insolvenčnímu. Sepsal jsem tedy vyjádření, kde jsem na toto upozornil
a pro jistotu sepsal i vyjádření pro druhou žalobu, pro Insolvenční soud a obě vyjádření k oběma žalobám poslal k Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
V červnu 2016 jsem dostal kopii usnesení, ve kterém Insolvenční soud vyzýval Helenu, aby se vyjádřila, zda-li na žalobě podané u něj trvá (ač ta už byla postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 4).
Paní soudní úřednici, která měla tuto výzvu na starosti, jsem na to, že řeší žalobu, která jim již místně nepřísluší, upozornil – bylo mi však paní doporučeno počkat na reakci Heleny. Helena nakonec tuto žalobu vzala zpět – čili vyřešení SJM bylo jen na Obvodním soudu pro Prahu 4. A usnesení o zpětvzetí
a zastavení řízení nám přišlo v říjnu 2016. Uff, alespoň něco vyřešeno.
Takže jsme se nakonec dopracovali k stání před samotným soudem. Stání proběhlo několik, zaznělo tam (ne z mé strany) několik nesmyslů a až lží … Nejzajímavější pro mně byla výpověď (bývalé) tchyně, Heleniny matky. Ta totiž soudu řekla, že jsem o dluzích nevěděl a dozvěděl jsem se o nich na společné schůzce někdy na jaře roku 2013. A že jsem byl dle ní výslednou výší Heleniných dluhů hodně a nemile překvapen.
Nakonec rozhodla paní soudkyně v konečném rozsudku v červenci 2017 tak, že:
1) dluh u Moneta Money Bank je výlučně Heleny
2) já zaplatím jako vypořádací podíl Heleně 80 537 Kč
3) já zaplatím soudní poplatek 880 Kč
Když vezmu v úvahu můj prvotní návrh na vypořádání – že dám Heleně 183 000 Kč a náklady na soud, právní konzultace a zastupování u soudu – nakonec mně stálo celé vypořádání SJM přesně tolik, kolik jsem nabízel Heleně v roce 2013 – lehce přes 180 000 Kč. Jenže HELENA nakonec dostala mnohem méně a mnohem později. Je otázkou – stálo tohle vše Heleně za to, promyslela si důsledky svých rozhodnutí a následky z toho plynoucí? A kdo ji tohle vše radil? Mohli jsme mít vše už několik let vyřešené … a Helena většinu dluhů v insolvenci splacenou. A toto celé si odpustit.
Celý rozvod byl tedy v řešení cca února 2013 (první schůzka s Helenou, kde se dozvídám o existenci dluhů) až do července 2017 (vynesení rozsudku). A to je jen o SJM. o tom, jak bylo řešeno mé vídání se s dcerou Bárou, možná jindy.
Na závěr časová osa rozvodu – vypořádání SJM:
leden 2013 – rozchod
srpen 2013 – dohoda s právníky o vypořádání SJM
září 2013 – peníze na vypořádání na mém účtě
listopad 2013 – Helena dodává neúplné podklady
prosinec 2013 – odložený soud: není ověřena Dohoda o SJM ze strany Heleny
leden 2014 – Helena odmítá vypořádání, jsme tedy rozvedeni tzv. sporným rozvoden
podzim 2014 – dozvídám se o insolvenci Heleny, posléze schváleno oddlužení
duben 2015 – Heleny žaloba č. 1 o vypořádání SJM přes Insolvenční soud
srpen 2015 – Heleny žaloba č. 2 o vypořádání SJM přes Obvodní soud pro Prahu 4
říjen 2015 – rozhodnutí o místní příslušnosti žaloby č. 1 o vypořádaní SJM (-> patří Obv. soudu pro Prahu 4)
březen 2016 – rozhodnutí o místní příslušnosti žaloby č. 2 o vypořádaní SJM (-> patří Insolvenčnímu soudu)
květen 2016 – vyjádření k žalobě o vypořádání pro Obvodní soud pro Prahu 4
říjen 2016 – zpětvzetí žaloby č. 1 o vypořádání SJM
červenec 2017 – rozsudek o vypořádání
Nakonec jsem tento text psal skoro rok a pů … ach jo.